Výrobci
Zajímavosti

Nová kategorie:"Výživa pro domácí mazlíčky". Obsahuje jen čistě rostlinné složky.

Palmový olej - diskuzní příspěvek

Palmový olej - diskuzní příspěvek - Veganfoods.cz   

 

Velice mne zaujala diskuze, která se vede na nejrůznějších fórech a na mnohých společenských sítích, ohledně vhodnosti či nevhodnosti palmového oleje na zdraví lidí.

Nejdříve bychom si měli položit zásadní otázku: Co vůbec považujeme za „zdravé“? Je to určitě nekontaminovaná voda, relativně čistý vzduch a vhodná strava, trochu „společenskosti“ (tj. existovat v rámci jakéhosi lidského společenství) a to všechno (samozřejmě kromě dalších důležitých či méně důležitějších věcí pro život) PŘIMĚŘENĚ smíchat. Ano, právě slovíčko „přiměřeně“ je tím klíčovým aspektem „zdravého“. Již moje prababička, která za celý život nepoznala, co je to nemoc, žila „přiměřeně“ – sem tam ovesnou kaši či brambory s tvarohem či mlékem, čas od času štamprličku, hodně na čerstvém vzduchu, dostatek pohybu při práci kolem chalupy, zvířat i domácích pracích. A určitě jedla v nejrůznějších formách (možná i prostřednictvím palmového oleje) také nasycené mastné kyseliny, o čemž možná neměla ani tušení.

Takže pokusme se o jakousi analýzu. Využijme chytré Wikipedie, která praví toto:

„Palmojádrový olej je jedlý rostlinný olej získávaný z jader plodů palmy olejné (též zvané olejnice guinejská, Elaeis guineensis). Je třeba rozlišovat tento olej (palmojádrový) a další dva jedlé oleje získávané z palmových plodů: kokosový olej, získávaný z jader kokosových ořechů, a palmový olej, extrahovaný z oplodí plodů palmy.

Všechny tři oleje (palmojádrový, kokosový a palmový) mají vysoký obsah nasycených mastných kyselin. Palmojádrový olej, který je za pokojové teploty polotuhý, má nasycených mastných kyselin více než zbývající dva oleje. Podobně jako ostatní rostlinné oleje, všechny tři zmíněné oleje neobsahují cholesterol (ten je obsažení v nerafinovaných živočišných tucích), ovšem nasycené tuky zvyšují jak hladinu LDL, tak HDL cholesterolu.“

Pro ty, kteří se o cholesterolu chtějí dovědět více, jsem vybral článek paní Petry Jandové, který považuji za jeden z nejlepších, který byl na tuto problematiku kdy napsán (je uveden na konce tohoto článku pod čarou).

Po exkurzu do oblasti cholesterolu pokračujme v informaci z Wikipedie: „Palmojádrový olej je běžnou surovinou pro vaření. Rostoucí použití ve světovém potravinářském průmyslu zaznamenává díky relativně nízké ceně, vysoké oxidativní stabilitě nasycených tuků (vhodné pro smažení a fritování) a absenci jak cholesterolu, tak transmastných kyselin, které jsou nezdravé z hlediska kardiovaskulárního systému, stále větší oblibu.“

V čem ale tkví až neuvěřitelně fanatická antipatie některých lidí vůči palmovému oleji, když i věhlasná Wikipedie na jeho zdravotní „škodlivosti“ prakticky nic nenašla? Navíc palmový olej má relativně vysoký obsah přírodního vitamínu E, antioxidantů, prokurzorů vitamínu A, betakaroténu, koenzymu Q10 a vitamínu D a K. Nasycené mastné kyseliny jsou v tomto oleji přirozené (jedná se tu o chemické vazby a hlavně poměry mezi jednotlivými kyselinami), nikoli ty škodlivé, které vznikají hydrogenací (úpravou tuku = vznik transizomerů – transmastné kyseliny). Tím, že palmový olej neobsahuje cholesterol, má pozitivní vliv na zvyšování dobrého HDL cholesterolu a snižuje tak zlý LDL cholesterol.

Původně jsem si myslel, že je to forma konkurenčního boje mezi jednotlivými výrobci toho či onoho rostlinného oleje. Nyní se však přikláním k tomu, že hlavními oponenty jsou ti, kteří vidí v pěstování palem na plantážích ohrožení životního prostředí a lidí, kteří na původních místech žili. Plně souhlasím s těmi, kteří mají obavu a všemožně chrání životní prostředí naší planety. Ale pokusme se opět podívat na problematiku filozofií naší prababičky – přiměřeně.

Trochu zeměpisu – Monokulturní plantáže palmy olejné nalezneme zejména v Indonésii a v jiných státech jihovýchodní Asie. Přeměnily původní pralesy, které byly nejen plícemi planety, ale i nejvhodnějším prostředím pro život nejrůznějších zvířat, např. orangutanů. Vznik plantáží má také za následek ohrožování původních obyvatel, zamořování řek hnojivy a pesticidy.

Ano, to je fakt. Je však třeba zapotřebí zmínit i tuto skutečnost: Využití palmového oleje v potravinách je velmi malé, zhruba 10% z celkové výroby jde do výroby potravin. Daleko větší hrozbou je využití palmového oleje jakožto biopaliva, které spotřebovává zbývajících 90% vyrobeného palmového oleje. Pak je třeba porovnat pozitivní vliv na snížení emisí skleníkových plynů a negativní vliv na snížení „dýchacího“ aparátu planety. V této situaci je proto nutné zmínit i to, že pro zlepšení stavu, který jsem částečně popsal výše, se vytvořila dobrovolnická organizace pod názvem Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (tzv. RSPO – Roundtable on Sustainable Palmoil), která sdružuje sedm skupin spojených s produkcí palmového oleje: producenty, zpracovatele nebo obchodníky, výrobce spotřebitelského zboží, maloobchodníky, banky a investory, environmentální a společenské nestátní neziskové organizace. Tato organizace vytvořila model odpovědného řízení pěstování olejových palem a udílením certifikátů ukazuje zcela jasně na ty, kteří se řídí pravidly a principy udržitelné výroby palmového oleje.

Tím pádem minimalizují škody na životním prostředí, umožňují přemístění původní fauny a flóry do jiných vhodných oblastí, zajišťují pracovní příležitosti v místech, kde by jinak žádné pracovní možnosti nebyly.

Nechtěl jsem nikomu vnucovat svůj názor na palmový olej – sám ani nevím, zda je zcela vhodný (či zdravý, chcete-li), nebo není. Ale určitě je dobrý, když se použije přiměřeně. Dobrý pro zdraví, dobrý pro životní prostředí a dobrý pro společnost.

Zdroj: Wikipedie, zahraniční weby, vlastní názory VeganFoods

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Autor

Petra Jandová

Mýtus zvaný cholesterol

Máte vysoký cholesterol, dozvídá se stále více lidí. Vylekáni obrázkem ucpané cévy a hrozbou infarktu, poučeni o škodlivosti živočišných tuků nahradí máslo, uzeniny, vejce, bůček a sádlo margarínem, mrkví a podobnými, chodí pěšky do schodů… A nic!

Příští kontrola ukáže, že množství cholesterolu se nezměnilo. Ono to s ním totiž není vůbec jednoduché. A navíc – každou chvíli přijdou vědci s novými výzkumy, které mění pohled na věc.

Cholesterol potřebujeme

Chtít se zbavit veškerého cholesterolu je asi tak chytré, jako snažit se zbavit veškerého tuku, který máme v těle. Cholesterol nutně potřebujeme k životu. Už jeho název napovídá, že se jedná o látku tukového charakteru, kterou najdeme pouze u živočichů.

Cholesterol vytváří část struktury buněčných membrán (zejména myelinového obalu, který chrání nervy) a je základem steroidních hormonů progesteronu, kortizonu, testosteronu a dalších. Navíc je výchozím materiálem pro tvorbu žlučových kyselin.

Cholesterol je pro organismus tak důležitý, že si ho v případě nedostatku tělo vytváří samo. Naše játra dokážou vyrobit až 80 % celkového cholesterolu v těle. Tady se dostáváme k prvnímu mýtu o cholesterolu, který říká:

Pokud budete přijímat minimum cholesterolu v potravě, snížíte jeho celkové množství v organismu.

HDL versus LDL

Ve všech tučných potravinách bývají přítomny oba cholesteroly – ten, který se občas označuje jako hodný HDL a také tzv. zlý, tedy LDL.

Kdyby to bylo tak jednoduché! Pokud ze stravy vyloučíme tuky, donutíme tělo k jeho mnohem větší produkci.

Konzumujeme-li tedy potraviny obsahující zlý cholesterol, konzumujeme zároveň i ten druhý, který negativní vlivy ruší. Každopádně, zdravý jídelníček ještě nikomu neublížil! Pokud se ovšem produkce cholesterolu v organismu významně zvýší, jeho vysoká hladina v krvi (hypercholesterolemie) skutečně představuje velké riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Předchozí tvrzení však opět není stoprocentní. Výzkumy dokázaly, že jen zhruba 40 % lidí s vysokou hladinou cholesterolu umírá na infarkt. Mnohem přesnějším indikátorem rizika srdečního onemocnění je látka zvaná homocystein, jehož hladinu dokáže snížit dostatečný přísun vitaminů skupiny B a kyseliny listové.

Cestování cholesterolu v těle

Cholesterol je prakticky vzato tuk a vzhledem k tomu, že tuky nejsou rozpustné ve vodě, cholesterol stejně jako další mastné látky není rozpustný v krvi. Mezi buňkami je proto přenášen speciálními nosičy – lipoproteiny.

Dva hlavní druhy jsou

LDL (low–density lipoprotein),

HDL (hight–density lipoprotein).

LDL lipoprotein (o nízké hustotě) je hlavním nosičem cholesterolu v krvi. Pokud ho však v krevním oběhu koluje příliš, začíná se postupně usazovat na stěnách cév a vytvářet tukové pláty, které tepny postupně zužují a vedou k ateroskleróze. Krevní sraženiny, vzniklé v trhlinkách v místě zúžení tepny, pak mohou způsobit srdeční infarkt (jedná–li se o koronární tepny) nebo cévní mozkovou příhodu (ucpe-li se céva, vedoucí krev do mozku).

HDL lipoprotein (o vysoké hustotě) přenáší zhruba čtvrtinu krevního cholesterolu. Jeho hlavním úkolem je transportovat cholesterol z krve do jater, odkud se dostává do žluči a poté je vyloučen z těla. HDL také dokáže odbourávat usazený cholesterol z aterosklerózních plátů.

Hypercholesterolemie: nemoc, která není vidět

Příčiny vzniku hypercholesterolemie jsou složité. Většina z nich je primárních, geneticky podmíněných. Rozvinou se však většinou až pod vlivem dalších faktorů, jako jsou

obezita,

špatné stravování,

nedostatek pohybu.

Svou genetickou výbavu ovlivnit nemůžete – pokud se u rodičů vyskytují zvýšené hladiny cholesterolu, je možné, že jejich děti budou mít v dospělosti hodnoty krevních lipidů také vyšší i přes dodržování všech zásad zdravého životního stylu.

Sekundární hypercholesterolemie jsou důsledkem jiného onemocnění, které zasahuje do metabolismu tuků – jedná se například o některá onemocnění ledvin, jater, štítné žlázy, o cukrovku a další.

Může jít i o důsledek nadměrné konzumace alkoholu nebo užívání některých léků (např. kortikoidů, diuretik apod.).

Hlavním problémem vysoké hladiny cholesterolu je, že nebolí, ani se jinak neprojevuje, dá se zjistit pouze vyšetřením krve. Některé typy HLP se mohou projevovat

na kůži jako drobné tukové hrbolky nad klouby nebo pod očima,

případně jako šedobílý prstenec okolo oční duhovky.

Některé případy se mohou ohlásit akutním zánětem slinivky břišní.

Většinou se však na zvýšené hladiny cholesterolu a triglyceridů přijde až při náhodném vyšetření krve.

Svou hladinu cholesterolu byste rozhodně měli znát – nechte si ji zkontrolovat při preventivní prohlídce!

Úspěch léčby záleží hlavně na pacientovi

Úprava jídelníčku

Všichni pacienti s vyšší hladinou cholesterolu by měli snížit obsah tuků, jež by měly představovat 30 procent denního příjmu energie. Důležité je i jejich složení. Preferují se mononenasycené tuky (např. olivový olej).

Živočišné tuky (máslo, sádlo) a polynenasycené tuky (např. rybí tuk, rostlinné oleje) by měly být ve stravě obsaženy méně než desetinou celkového příjmu tuků. Obsah cholesterolu by neměl být vyšší než 300 mg za den. Omezit bychom měli také nadměrnou konzumaci alkoholu a soli.

Důležitým opatřením je zvýšení obsahu vlákniny v potravě, čili nezapomínat na zeleninu, luštěniny a celozrnné pečivo.

Léky

Farmakologická léčba se zahajuje, pokud po 3–6 měsících nedojde ke snížení hladiny cholesterolu a tuků v krvi. V současnosti se používají hlavně dvě skupiny léků:

Fibráty snižují hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů a zvyšují hladiny HDL cholesterolu.

Statiny snižují hladiny celkového a LDL cholesterolu v krvi a zvyšují hladiny HDL cholesterolu, neovlivňují však příliš hladiny triglyceridů.

Pohyb

Důležitá je pravidelná fyzická aktivita. Ideální je aerobní cvičení (běh, plavání, cyklistika, aerobik) 2–3x týdně alespoň 30 minut. Kdo kouří, měl by se rozhodně pokusit přestat.

Může být i hůř: oxycholesterol!

Jako by nestačil tzv. zlý cholesterol LDL. Na scéně se objevuje ještě horší varianta – oxycholesterol, zoxidovaná varianta, která je mnohem nebezpečnější než známé druhy. Veřejnost se o něm dozvěděla celkem nedávno, když na setkání Americké chemické společnosti představila čínská delegace své výzkumy s křečky.

Hodně oxycholesterolu obsahují smažené pokrmy, jako jsou křupavá kuřecí křidýlka, grilované steaky nebo hamburgery. Navíc výrobci potravin zásobují trh oxycholesterolem ve formě takzvaných mastných trans–kyselin a hydrogenovaných rostlinných tuků. Jde o látky, které zlepšují strukturu, chuť a stabilitu produktů – ale podepisují se nepříznivě na lidském zdraví.

Hlodavci, kteří dostávali v potravě oxycholesterol, měli ve srovnání se svými vrstevníky krmenými neoxidovaným cholesterolem hladinu cholesterolu až o pětinu vyšší, cévy měli mnohem více ucpané aterosklerotickými pláty a trpěli infarkty a mozkovými příhodami.

Oxycholesterol vzniká při tepelné úpravě mléka, vajec a masa zvláště při smažení či grilování.

Tuk za vysokých teplot reaguje s kyslíkem a tvoří oxidovanou formu cholesterolu, která extrémně zvyšuje hladinu krevního cholesterolu a navíc podporuje aterosklerózu více než neoxidovaná forma cholesterolu.

Kolik vlastně máme mít cholesterolu

Tady se trochu dostáváme na tenký led, různé autority totiž uvádějí lehce odlišné údaje. Průměrně bychom za přiměřenou hranici cholesterolu v krvi mohli považovat množství pod 5,16 mmol/l (200 mg/dl).

Mezní hranice cholesterolu v krvi je kolem 5,16–6,18 mmol/l (200–239 mg/dl).

Vysoká hranice cholesterolu v krvi pak převyšuje 6,18 mmol/l (> 238 mg/dl).

Není ovšem dobré snažit se snížit hodnoty cholesterolu co nejvíce. Je totiž prokázáno, že stejně jako nadbytek, může škodit i nedostatek cholesterolu. Některé výzkumy prokázaly u osob s extrémně nízkými hodnotami cholesterolu zvýšený výskyt nádorových onemocnění. Vlivem nízké hladiny cholesterolu mohou vznikat i deprese. Výzkumy totiž dokazují spojitost mezi nízkou hladinou cholesterolu a nízkou hladinou serotoninu (známého jako hormon dobré nálady). Naopak vysoká hladina cholesterolu mimo jiné vzbuzuje i podrážděnost.