Výrobci
Zajímavosti

Nová kategorie:"Výživa pro domácí mazlíčky". Obsahuje jen čistě rostlinné složky.

František Brodecký

Klasická otázku, kterou nelze nepoložit. Odkdy jste vegetarián?

Já od narození maso nepolknu, nesním ho. Já to mám prostě v sobě. Mám to od přírody. Nejsem vegetarián z přesvědčení, ani z žádného náboženského hlediska - já vždycky říkám, že jsem "Pravý vegetarián". Ne jako ti, co se do toho nutí. Nikdy jsem to nechápal. Ale teď, jak se mluví o minulých životech, tak mi všichni říkají, že určitě pocházím z Indie.
Když jsem byl v Indii, tak tam mi vyloženě strava vyhovovala! Ostrá zeleninová jídla, to je přesně to, co jím. Připadalo mi to tak přirozené. Tam to šlo skvěle, ale v Evropě? Já v tom nemám problém. Ale většinou mají problém ti ostatní, třeba když přijdu někomu na svatbu. Nevědí, co se mnou.

Tak to máme skoro všichni. Někde jsem slyšel, že Indové, kteří nebyli spokojeni s materiálním životem v Indii, se v příštím životě narodí v Evropě, aby si splnili své sny. Myslíte si, že to je váš případ? Že jste takový kovář v Evropě z Indie?

To bych ani neřekl.V Indii se mi dobře žilo, protože je tam stále teplo a jídlo je úžasné. Takže narodit se v Evropě musí byt spíše za trest! Problémy, které zde v Evropě máme s energiemi a s topením, všechno je to zde těžší.

Čím více na sever?

Asi ano. Já si myslím, že to tady máme mnohem složitější. Pokud se inkarnují, tak snad jen proto, aby zjistili, že konzumní život , který nezažili a tak po něm prahnou, za nic nestojí.

Takže vegetariánem jste úplně odmalička. Jste ukázkou člověka, který odmalička nepozřel maso, přesto má takovou velkou fyzickou kondici. Je to pravda?

Je to pravda. Moji rodiče s tím měli velké starosti, radili se různě po doktorech, co mám jíst, když nejím maso a jak je vidět, tak je nepotřebuji.

To jste ještě motorkář a veteránista.

Teď už se krotím a více si užívám na motorce. Ale dělával jsem denně do půlnoci. Někdy se navečeřím a pracuji až do půl druhé do rána, ostatní toho už mají dost a já prostě ještě můžu. Možná to je tím ohněm, možná tím nápisem ???…

Jakým nápisem?

V naší kovárně máme totiž takovou zajímavost. Byl to kdysi za hraběte lihovar. Komunisté ho tenkrát znárodnili a zůstal zde zachován nápis "Dej Bůh štěstí" a kříž. Když jsem ten dům koupil, místní mi vyprávěli a jeden za druhým se stavovali, abych to prý věděl.
Když už jsem to pak slyšel podesáté, uvěřil jsem, že to musí být pravda. Byl tu pán, který zde pracoval a celý život hlídal, aby se nápis nepoškodil. Dokonce vyřknul kletbu, že kdo na něho sáhne, do roka umře. A říkali, že do roka zemřeli tři lidé, kteří to chtěli odstranit ... Ale on nápis obtahoval a podařilo se jej zachovat.

Také jej obtahujete?

Neobtahuji, netroufám si na to ani sáhnout! Když jsem jednou opravoval kovárnu, kde strop má výšku 6 metrů, museli, zde být 3 patra lešení. Opravil jsem omítky, olíčil a okolo nápisu nechal kruh. Ten dům vyhořel asi v roce 1800, zdi byly celé zpěněné, černé a v tom je ten nápis.

Tenkrát mi po něm steklo nějaké vápno, tak jsem vzal na závěr mokrý hadr, že to setřu a nějak jsem před tím špatně šlápnul, spadl o patro níž a zlomil si dvě žebra. Tehdy jsem tu měl na výpomoc jednoho Slováka. On se tomu smál a říkal: "Franto, zítra ti tam vylezu. Já tomu nevěřím." V noci, cestou od nás, spadl na náledí a zlomil si tak špatně nohu, že si ji otočil obráceně o 180 stupňů. Do smrti pak chodil o berlích. Tak jsem mu řekl "Chceš tam ještě lézt? Pořád tomu nevěříš?"

Byli zde i nějací léčitelé a když přišli do kovárny, říkali, že z toho nápisu jde až do poloviny kovárny obrovská energie. Takže možná, že vegetarián, možná, že oheň a možná, že nějaká energie z nápisu, ale necítím se unavený. A také mě to baví - relaxuji prací, přestože jsem pro ostatní podivín, nejsem unavený.

To je výborné. Škoda, že to tak nemůžeme mít všichni. Co na to Vaši rodiče, že jste nejedl maso?

Měl jsem veliké problémy, protože doma mě do toho nutili, tajně mi maso podstrkávali, ale já to vždycky poznal, už podle čichu a netknul se toho. Dokonce mě za to trestali. Později zjistili, že to nikam nevede. Pak jsem šel do školy, tam jsem seděl třeba 3 hodiny a cpali to do mě, až jsem se pozvracel. Nakonec to všichni vzdali!

Kdy to vzdali?

Já to prostě nepozřu, takže někdo to pochopí hned a někdo později. Dneska už jsou vegetariáni, proto to chápou, ale dřív nebyl nikdo vegetarián, všichni jedli maso, dokonce třikrát denně, protože to byla ta hojnost socialismu, že si to můžeme dovolit.

Říká se, že generace, která zažila válku, to má v podvědomí, že za války se maso nejedlo, byl hlad, takže tahle generace cítí, že dokud je maso, bude dobře. Možná to opravdu mají v podvědomí a proto je jedí. Ale někteří mladí lidé, teď už s tím nemají problémy. Rodová tradice žádná nebyla?

Teď si vzpomínám, děda říkal, že když byl malý, že maso nejedl, ale pak se je naučil jíst, když odešel do světa.

V jedné písničce se zpívá "o kováři, který by ukul vílu." Myslíte, že při tom všem, co jste nám tady řekl, byste to dokázal?

Už jsem koval nějaké tanečnice ...

Takže víla by nebyla problém?

Asi ne.

A jak vnímáte přerod něčeho nesmírně horkého - rozžhaveného železa, které je takřka tekuté a jeho následné prudké zchlazení až do pevného skupenství? Když to vezmeme z hlediska vesmíru, hmoty, jde o změnu energie, kvality. Tato změna zde probíhá každodenně. Vnímáte to nějak?

Tak v mém řemesle první změna je, že se železo nahřeje a dá se přetvořit. Pak nevím, jestli myslíte druhou změnu, že se zchladí, nebo třetí, kdy se to vyloženě zakalí. To už je ještě další stupeň, kdy vyrábím nástroj, se kterým opracovávám zase železo.

Mohl byste to víc popsat?

Železo se prudce ochladí, tím se zakalí a pak se popouští. Na to je celá stupnice barev. A každá ocel má různý stupeň popuštění, takže vlastně nástroje vznikají tím, že se zakalí a popustí. Jsou tedy tvrdé a odolné. Jsou to průbojníky, kladiva, vlastně všechny nástroje, se kterými se přetváří kov, jsou o stupeň tvrdší než ocel. V živote to vidíte taky - to, co nás přesahuje, nás občas zahřívá, abychom se mohli nově natvarovat, situace nás tvarují.
Jindy nás to zakalí, abychom toho hodně vydrželi, byli pevní, odolní a popustí, abychom byli i dost pružní ... na nejrůznější barvy z celé té škály. Nejodolnější z nás, ti ve správném tvaru, se můžou pak stát něco jako nástroji nejvyššího, kteří potom pomáhají tvarovat ostatní. A to jsou Mistři.

Takže si myslíte, ze učitel musí být o stupeň tvrdší?

Jistě! Já taky železem nepřetvářím železo. Čili nemůžu stejným, že ano...

Takže tam záleží na tom stupni té kvality. Kvalita je důležitá. Dobře. Co si myslíte, že nejjemnějšího by se dalo ukout touto fyzickou silou a pomocí ohně a kalených nástrojů?

Vyučil jsem se uměleckým kovářem a pak jsem šel na průmyslovku. Jenomže já už byl vyučený a všichni ostatní teprve začínali od začátku, takže pro mě to bylo nudné. Tak jsem přestoupil na obor zlatnictví. A zjistil jsem, že ten zlatník, to je vlastně malý kovář, protože kovář je schmidt a zlatník pouze gold-schmidt. Zlatník je malý kovář.
Opravdu. Protože tam se to kove, i za studena i za tepla, pájí se, nýtuje se… Takže jsem si zkusil i zlatnictví. Mám maturitu jako zlatník. Jeden čas jsem jezdil i po nějakých poutích, ještě po hradech a jarmarcích, když byl můj syn malý. Tam jsem předváděl kování a koval jsem v polní šlapací výhni na uhlí, hlavně šperky, např. prstýnky, náramky, lístečky a podkovičky pro štěstí.

Co si myslíte o tom, že v životě člověka, ten tlak, do kterého se dostává, by byla jakoby ta kovářská palice. Následuje úder a někdy ho to ještě hodí do ohně. To znamená, že člověk se dostává v životě do velice těžké životní situace. Myslíte si, že tyhle životní situace člověka přetvoří? Že to má smysl tak, jako při té kovařině?

Kovařina je o tom, že všechno musí vzniknout v hlavě. Ty ruce jdou už samy, ale já už předem musím vědět, co chci dělat. Měl jsem tu spoustu učňů, co železo nahřejí a pak přemýšlejí, co s tím. Bouchnou dvakrát, třikrát a pak se na to zase dívají. Nevědí, co chtějí udělat, co z toho má vzniknout. Čili ta myšlenka musí být úplně jasná už od začátku!
Takže pokud jsou síly, které nás přetvářejí, osobně věřím, že každá rána je dobře mířená a že ten nahoře to v hlavě srovnané má. Že do nás nebuší jen tak jako ti učňové.

Když se člověk dostane do takové situace, že jsou na něho kladeny od života údery, ještě ho v té chvíli někdo strčí do ohně, tak by to měl mít srovnané v hlavě a použít ty nástroje ve svůj prospěch?

Ano, jde o to mít to srovnané v hlavě. Když je jasno v hlavě, tak to tělo potom poslouchá a nejsou nemoci. Psychika je podle mne nejdůležitější. Takže podle mého, jak nám kdysi říkali v době spartakiád "ve zdravém těle zdravý duch", tak já to říkám obráceně - když je zdravý duch, tak je zdravé tělo.

Klasická vesnice, jak ji známe, když ještě byli všude koně, kde byl ještě kovář od kování, chtěl jsem se zeptal, ten kovář, jestli to víte od dědečka nebo od předků, plnil i jiné úlohy jako třeba bylinkářky nebo kartářky? Co vlastně dělal kovář jiného než to, že jen koval?

Určitě trhal zuby a to byla taková ta klasika, léčil koně, kopyta, ale i lidi. Šlo se vždycky ke kováři, když byl nějaký problém, když upadlo kolo nebo ... no pro radu se chodilo ke kováři. Také ho uvidíte ve všech pohádkách. Spíše bych řekl, ze kovář je téměř pohádková postava.
Můj děda měl kovárnu dál od silnice (to se mi vždy líbilo). Ze silnice byla velká otevřená vrata a pak byly menší dveře a za tím měl kovárnu. Ze silnice byl vidět oheň a chodilo se přímo k němu jako za ohněm, jako za světlem. To bylo něco nádherného.

Když vezmeme tu dobu, kdy na dědině byly i takové ty bylinkářky a kartářky... Někdo si i dnes zajde ke kartářce. Ona mu něco řekne a ten člověk na základě toho změní celý svůj život. Co si o tom myslíte?

Já jsem byl také několikrát u kartářky. Někdy mi to pomohlo něco osvětlit, co jsem nemohl dlouho vyřešit - to je dobré, ale nemyslím si, že bych po tom nějak zásadně změnil život.

Možná jako informaci a dát si více na něco pozor.

Třeba jednou jsem chtěl opravovat jeden dům, všichni sousedi byli proti mně a 3 roky to nikam nevedlo. A pak mi kartářka poradila, že něco se musí prodat, něco se musí vyměnit ... A koupil jsem jiný dům a tam to jde samo. Prostě jsem šel špatnou cestou. Tak buď na to člověk přijde sám, nebo mu někdo poradí, nebo na to nepřijde nikdy, což je tragédie.
Kamarád mě zval, že otvírá zase hospodu a já říkám: "Vždyť už jsi to několikrát otvíral!" A On: "Už po osmé, přece to nevzdám!" A zas mu to nefunguje, zas ji zavřel. Takže vidíte, nemusím být bylinkář ani kartář, ale i jako obyčejný kovář bych mu dokázal říct, že jde hlavou proti zdi. Ale komu není rady...

Co si myslíte, že se Vám ve Vaší práci podařilo?

Myslí, že se mi podařilo, dělat naplno co mám rád. Dělám uměleckou kovařinu, ale mým snem vždy bylo restaurátorství - mám k němu velký vztah. Opravil jsem několik domů, koupil starý lihovar, opravuji pár veteránů.

Hrozně mě baví opravovat. Také jsem nějaký čas pracoval v muzeu na zámku, kde mi prošlo přes ruce asi 5000 sbírkových předmětů. K architektuře a ke kulturním odkazům mám velký vztah. Moc mě těší, když něco opravím nebo dám do původního stavu a bude to tady minimálně dalších 100 let.

Mám takovou snahu, abych byl víc restaurátor. Ono to nejde naplánovat, člověk musí napřed vyslat to přání do éteru a ono se to pak začne vracet. Ale funguje mi to, děje se to. Čím dál tím víc lidí se na mne obrací po celé republice, takže opravuji i kulturní památky. Získal jsem licenci od Ministerstva kultury na restaurování kulturních památek.

Takže z těch restaurátorských věcí byste mohl něco jmenovat.

Nyní dokončuji litinovou sochu Svatého Jana Nepomuckého a mám dokončenou sochu Písaře Josefa druhého (viz.foto), to je jedna z 20ti, 30ti věcí. Každý rok dělám, minimálně 3, 4 věci. Dělal jsem kašny, fontány, kříže, je toho hodně. Od každé věci dělám restaurátorskou zprávu, které věnuji hodně času. Dávám až 10 let záruku.

Co chystáte nového a co by pro vás bylo výzvou?

Jeden čas jsem dělal do ciziny, hodně věcí do Kalifornie, do Německa. Chtěl bych asi větší zakázky do ciziny. Samozřejmě každý chce, aby po něm zůstalo co nejvíc práce, ale myslím, že už toho bylo hodně, už bych chtěl spíše takové ty významnější věci. Jako například v poslední době klíč od města a pivovaru Černá hora pro presidenta republiky. (viz foto)

Kdo u Vás vaří? Co vaříte?

Někdy vařím i já a mám rád zeleninu a zeleninové saláty všeho druhu. Můj oblíbený salát je celerový, mohu doporučit všem mužům, působí blahodárně, jsem často žádán o jeho recept. Rád ho zde vašim čtenářům nabídnu.

Trochu k té Indii. Indie člověka změní. Lidé tam jsou třeba 3, 4 měsíce, mají pak jinou vibraci, jiné vyzařování. Jak to na Vás zapůsobilo nebo změnilo vás to?

První setkání s Indií byl pro mě kulturní šok - jenom jsem mlčel a koukal. Nebyl jsem připraven na takovou bídu a takovou nízkou životní úroveň. Ale pak jsem zjistil, že ta země je obrovsky duchovní a lidé jsou úžasní, ta energie je úžasná.
Pak mi už nevadila ta bída, lidé jsou s tím smíření, je to zase vyvážené tou duchovností. Takže nakonec mám jen krásné, úžasné a příjemné vzpomínky - do Indie se budu určitě rád vracet. Tam jsem pochopil co znamená mít otevřené srdce.

Zdroj: www.vegetarian.cz